RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Goblin
Povolání: Hraničář
Stav: Žije
Kampaň: Poinar
Hráč: Viking
Systém: Dračí doupě Plus

Zevar

Zevar se narodil jako třetí dítě jedné gobliní rodince. Jeho otec byl velmi rád, že má konečně kluka po dvou dcerách. Už se těšil až ho naučí všechno o mokřadu a lesu. Mokřadu? Zevar se totiž narodil v jedné chýši jednoho mokřadu, uprostřed jednoho lesa, kdesi v Dorsu na Poinaru. Nepřístupnost terénu a jeho nezajímavost způsobovala, že se svět o mokřad nezajímal. A mokřad se nezajímal o svět. Až na jednoho obyvatele.

V mokřadu nežila jen zevarova rodina, ale i dvě rodiny jeho strýců. Celé to dirigovala Báby. Ona byla jediná světa znalá, jelikož delší dobu žila ve městě v civilizaci jak to lidé nazývají. Nosila vznešené šaty, četla knihy, chodila na trh a vůbec byla váženou občankou města. Jeho název nevím, jelikož Báby o tom nechce mluvit. A jak se dostala takováto žena do mokřadu. Inu jednoduše. Goblin je totiž pořád goblin a někteří lidé, kteří vidí goblina tak se jim hlavou začnou honit takové myšlenky jako skřet, krev, smrt, strach. Není se čemu divit, že Báby ve městě ležela mnohem lidem v žaludku zvlášť, když s dědou byli docela bohatí. Ona totiž byla vyhlášená bylinkářka, léčitelka a výrobkyně různých mastí. Co se nestalo, onemocněl jeden z těch, kteří jí neměli rádi. Nic nepomáhalo. Až si vzpomněl na Báby. Dlouho se rozmýšlel než jí nechal zavolat. Báby přispěchala nasadila bylinky, ale říkala, že to bude zázrak, když se vyléčí, jelikož jí zavolali pozdě. Zázrak se nestal. Stalo se, ale něco hrozného vdova po zesnulém nešťastníkovi obvinila Báby z vraždy za to, že jí neměl rád. Pak stačilo rozšířit pár klepů o krvavých rituálech a Báby už se vezla. Jen díky přátelům, kteří jí a dědu varovali se jim podařilo uprchnout. Po této zkušenosti se Báby s dědou uchýlila do mokřadu daleko od všech lidí, jelikož jsou zlí. Ale jak se říká starého psa novým kousků nenaučíš.

A tak Báby všechny kolem sebe vychovávala k čistotě, slušnosti, vzájemné lásce a obětavosti. Také se je snažila naučit co nejvíc z toho co sama uměla. Časem zjistila, že nejnadanější je Zevar, který má k rostlinám a přírodě vůbec hlubší vztah. Nechápala to, jelikož její znalosti byli vyčtené z knih a od svojí matky. Ale Zevar tak nějak intuitivně věděl co k čemu patří a jak to nejlépe zkombinovat. Báby byla fascinována a tak se snažila Zevarovi předat vše co ví ona. Jednou dokáže velké věci říkala. Také mu vyprávěla všechny báje a věci o světě lidí i když ostatním o tom neříkala. Tak nějak cítila, že Zevarovi je souzeno neprožít celý život v mokřadu.

Jenže Zevara bavilo více věcí a tak i když Báby nadávala (ale jen tak naoko) běhal s ostatními dětmi po lese a dělal různé vylomeniny. Také jeho otec ho chtěl naučit vše co zná on sám. To trochu opadlo, když se narodil Zevarovi bráška . Jednou takhle blbly všichni v lese. Bylo jich tam celkem pět. Zevarova sestra, Zevar a pak dva bratranci a jedna sestřenice. Najednou se objevili vlci a vypadali hladově. Všichni ztuhli. A pak najednou vlci vyrazili. Sežrat je. Všechny děti se rozprchli a hledali útočiště na stromě. Až na jednoho. Jeden z bratranců, sebral silný klacek a vyrazil na vlky. Podařilo se mu je zdržet natolik než ostatní vylezli na stromy. Byli sice zachráněni, ale viděli jak jednoho z nich roztrhali vlci zaživa. Když se vlci nažrali lehli si pod stromy s dětmi a čekali. Po několika hodinách je vysvobodili jejich otcové s kopími a praky. Tehdy si Zevar uvědomil jak důležitá věc je obětavost a to, že se musí držet spolu. Kdyby se neobětoval bratranec vlci by jich roztrhali mnohem víc a kdyby otcové nešli spolu vlky by nikdy nezahnali.

Trvalo to dlouho než se zase odvážil sám do lesa. Zevarem to velmi otřáslo a tak se začal od otce učit střelbě z praku a boji s holí. Časem se otrkal a jak rostl a sílil odvažoval se na stále delší výpravy po okolí. Velmi ho lákal Verdanův Vrch. Od Báby toho o něm hodně slyšel. A tak si jednou řekl, že se tam podívá. Když dorazil k úpatí a utábořil se, tak se v noci začali dít zvláštní věci...

Zpět