RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Goblin
Povolání: čaroděj
Stav: Mrtev, krysodlak mu utrhl hlavu
Kampaň: Poinar
Hráč: Gladius
Systém: Dračí doupě Plus

Švun

Pot mu vtékal do očí a mísil se slzami,nevnímal křeče, které probíhaly celým jeho tělem. Nevěděl jak dlouho běžel ani kolik uběhl od doby, co ho vystopovali. Byl na pokraji svých sil, ale věděl, že musí vytrvat, že je blízko,matka mu to řekla. Nadechl se, vyrazil, buď vytrvá nebo padne, bylo mu jedno jestli únavou nebo šípem. Lepší smrt než život otroka. Slyšel výkřiky svých pronásledovatelů, jejich dupot, doháněli ho. Bolest a pak tma, vůbec necítil, jak jeho tělo padá bezvládně na zem.

Oblohu proťal blesk a za ním burácivý zvuk hromu. Děšť bubnoval do stěn stanů a tím přidával na pochnurné atmosféře,které v hlavním stanu goblimího kmene štěkajících lišek vládla. Náčelník kmene seděl na svém trůně a zkoumavě pohlížel na košík před sebou. V místnosti s ním byly ještě dvě další osoby. Muž s vyholenou hlavou hávu, opírajíc se o svou hůl a ošklivá babice, jejíž dlouhé slepené chomáče vlasů dopadaly na její bílý šat potřísnění krví. ,, Musíš to dítě zabít můj pane, jinak přinesezkázu celému kmenu" pronesla babice naléhavě, od vyholence se ozval smích: ,, A to si vzala kde babo?",odsekl jí. Vypadalo to, že se oba do sebe brzo pustí, ale náčelník je zarazil zdvihlou rukou. ,,Mluv babo,co víš?" pronesl tiše. ,, Jeho otec zemřel dřív, než se narodil a matka zemřela při porodu. ,,Jeho otec byl velký válečník a zemřel v bitvě, tak jak mu bylo dáno předem a matka zemřela jen díky tvojí neschopnosti babice." ,, Co si to dovoluješ ty starý blázne!" ,, Cože?!,starý blázne?!" Bum, umlčela je oba velká rána, když náčelník udeřil pěstí do opěradla. ,, Podívejte se můj pane na měsíc.jak je velký a zbaren do ruda, to je zlé znamení, to dítě přinese jen...." ,, Mlč, babice hloupá, že je měsíc celý, to není žádný úkaz a zbarven do ruda, to je v letním období normální. To ti ty tvé dryjáky zatemnily rozum, či snad si sjetá z toho smradu od tebe, kdyby sme se měli řídit tvou radou a úkazama, dávno bychom vymřeli." ,, Co si to dovoluješ?" ,, Tak už dost!", zařval náčelník. ,, Nebudu to dítě zabíjet ani nijak omezovat,ty šamane si jeho kmotr, vem si to dítě a starej se o něj. Teď táhněte do svých děr. Vyholenec sáhnul po košíku a s babicí se šourali pryč.

Cítil bolest, celé tělo měl v jednom ohni. ,,Vodu." , ozval se slabý,tichý a chraplavý hlas. Nemohl uvěřit, že to pronesl. Chytli mě, napadlo ho, jediné,co si pamatoval byl les, bolest a tma. Otevřel oči, ale už vše viděl jen rozmazaněji. Ne, nechytli, to bych neležel v měkkém. Zkusil pohnout rukama, nebyl svázaný, ale z jeho úst se vydral sten z přílišné námahy. Co se tedy stalo, že by ho vzali do tábora a nechali vyléčit, aby dál sloužil svému pánu nebo ho matka přijala do svého lůna? Ne ,tam přece není, bolest a lovci by ho zabili, aby se s ním nemuseli táhnout. Tak kde to tedy jsem a co se stalo, ptal se ve své mysli. ,, Neboj synku, nenašli tě, skryl jsem tě před jejich očima. Tady máš polívku, vypij jí, posílí tě." Někdo mu nadzvedl hlavu a ke rtům přiložil misku. Cítil,jak se jím prolévalo teplo, zamžoural očima a podíval se na svého zachránce. Měl vyholenou hlavu a rudý háv. ,,Strýčku, jsi to ty?" , vysoukal ze sebe. ,, Nejsem tvůj strýc, vše ti vysvětlím, ale teď musíš ještě odpočívat." Cítil, jak se mu zavírají oči a pak se vrátil zpět do říše snů.

Byl ve svém stavu, který sdílel se svým strýcem, otce a matku nikdy nepoznal. Věděl jen to, že otec zemřel ve velké kmenové bitvě a matka krátce po jeho narození. Strýček se o něj staral, vyhnal myšlenky na minulost a vrátil se ke studiu. ,,Venku je tak krásně a ty trávíš čas zavřený tady u knihy?" ,, Učím se strýčku, jak správně nasát a použít energii země." Ozval se srdečný smích. ,,Chlapče, vždyť je ti deset zim, měl by si být venku se svými vrstevníky, hrát si a ne být tady zalezlý a učit se." ,, Mně se nechce strýčku, tady je mi líp." ,, Uděláš pro mě něco, synovče?" ,, Ano, strýčku." ,, Nasbíráš mi pár kytek a bylinek, a při tom můžeš zkoušet teorii v praxi." ,, Ano strýčku a jaké byliny chceš?" ,, Hned ti je napíšu." Sedl si a napsal na papirus několik rostlin, tak aby to Švunovi zabralo aspoň celé dopoledne. S úsměvem se díval, jak chlapec vychází z chýše ven a směřuje k lesu. Pak se ale jeho úsměv vytratil, vzal svou hůl do ruky, vyrazil z chýše a procházel vesnicí. V duchu se usmál, když viděl, jak se před ním lidé schovávali, vyvolal ten pocit, který chtěl. Strach. Zastavil se před chýší čarodějky a vstoupil dovnitř.

Cítil, jak s ním někdo zatřásl, probral se. ,, Musíš, aby jsi byl silný." Dopil polévku a cítil, jak zase upadá do říše snů.

Bylo tomu už šest let, co jeho strýc upálil čarodějnici, ale přesto se jeho situace nezměnila. Sice už necítil nenávist, ale lidé se mu stále vyhýbali. Cítil z nich strach, ale dnešek byl jeden z jeho nejkrásnějších dnů. Dva roky pomáhal strýci a sbíral byliny, aby si ušetřil na svou první knihu, do které by mohl zapisovat. Dnes si jí koupil od obchodníka, který k nim jezdil, on byl jeden z mála, s kterým se cítil přátelsky a choval se k němu slušně. Došel do chýše a usedl ke stolu, otevřel knihu a vzal brk,na první stránku napsal : ,, Švunovo Grimoár" a začal zapisovat kouzla, která se v průběhu let naučil.

Cítil, jak jeho tělo pomalinku sílí, dneska už měl první jídlo kromě polévky. Rychle ho snědl, než ho zase únava vzala s sebou do říše snů.

Švun seděl ve své cele a přemýšlel, co se během několika měsíců událo. Starý náčelník zemřel a na jeho místo nastoupil jeho syn, mladý, ambiciózní a velmi hloupý. Švun se nad tím posmál, ošklivějšího a tlustšího goblina neviděl. Nevěděl, co se stalo, toulal se jak měl rád, po lese. Najednou měl pocit, že se něco stalo. to bylo poprvé, co k němu matka promluvila, škoda jen, že jí v té době nerozuměl. Rozběhl se k vesnici a to neměl dělat, když do ní doběhl, bojovníci kmene ho rychle zajali a předvedli před náčelníka. Na podlaze viděl krev. Brzy se dozvěděl, co se stalo, náčelník vyhlásil válku skřetímu kmeni toulajících se tlap. Jeho strýc se to pokusil náčelníkovi rozmluvit a ten ho nechal zabít. Náčelník měl ale strach ze Švunovi smrti, a proto ho nechal uvěznit.

Slyšel vlčí zavití a trhl sebou, otevřel oči, pozorně si prohlédl místnost ve které byl, uprostřed bylo ohniště a nad ním visel kotlík. Vzadu u stěny viděl knihovnu a vedle ní křeslo a stůl. Ten, kdo ho zachránil musel být bohatý, pomyslel si. Nikdy neviděl tolik knih pohromadě. Pokusil se vstát, ale zatočila se mu hlava, zhroutil se zpět do postele a usnul.

Vesnicí se ozvaly vyděšené výkřiky a bylo slyšet běh nohou, slyšel výkřiky válečníků. Podle výkřiků rozpoznal co se děje, vesnice je napadena, určitě kmen toulajících se tlap. Neměl strach ze smrti, jediné co cítil bylo zadostiučinění za vraždu jeho strýce. Dveře jeho kobky se otevřely, zavřel oči a očekával smrt, místo toho ho však popadly něčí ruce a táhly ven. Otevřel oči a hned je zase zavřel, jak ho dlouho neviděné slunce do nich udeřilo. Ruce ho pustily na zem, znovu se pokusil otevřít oči, uviděl před sebou více jak stovku skřetích válečníků. Většina na sobě nesla znak tlapy, ten zbytek seděl na vrcích a jejich štít nesl znak sekery a pozadí hor. Po jeho stranách stáli dva skřeti, a naproti němu stál mohutný válečník s obouručním mečem, který si ho pohrdavě prohlížel. Švun se podíval po vesnici pozorněji a viděl padlá těla bojovníků, žen a dětí svého kmene. Očima hledal zda nějací nepřežili, ale nikoho nenašel, snad se někomu podařilo utéct do lesa a do hor, i když jim nedával velkou naději. ,, Ty jsi šaman tohoto kmene?" Promluvil mohutný válečník. Švun přemýšlel co říci, když řekne, že ano a bude lhát, můžou ho zabít, ale stejně tak, když řekne ne. Jeden ze skřetů stojící u něj ho praštil pěstí do zátylku. ,, Mluv, když se tě táže velký Henburt, náčelník toulajících se tlap." ,, Ne pane, nejsem šaman!" ,, A kde je šaman a proč máš na sobě šat šamana?" ,, Šaman je mrtvý pane a já jsem jeho učeň pane." Skřet se zamračil: ,, Co se stalo?" ,, Šaman byl zabit, když se snažil rozmluvit náčelníkovi útok na vás pane." ,, To nevadí, šaman by byl možná vzpurný, umíš číst?" ,, Ano pane." Skřet se pousmál: ,, Na a čti." Švun sebral ze země svitek a četl nahlas. ,, Mi- lí- lí Henburte, man-geli mé sestry, jakko poomooc pro-ti kmenuu štěkajících lišek, dvaacet svůch těžkéch jezdcůů, zas to poo toobě chtít, otrooka, který je umí čííst a psáát, nejlépe jejich šamamana, jaký díl kořisti. S pozdravem velká Buzdožan Dobrobij." , dočetl. ,,No, no nic moc, ale to stačí, pochopils, co tam bylo psáno?" ,, Ne pane,, a částí lhal, pomalinku si dával vše dohromady. ,, To je dobře, otroci nemusejí chápat a myslet. Hansergie vemte tohoto otroka ke svému pánovi jako jeho část kořisti a poděkujte mu za mě." Jeden z jezdců přijel ke Švunovi a chlupatou prackou ho vyzvedl do sedla.

Švuna probudilo sluníčko svítící do obličeje, jeho čich vnímal vůni opékaného masa, snad králíka. Konečně se mohl pořádně porozhlédnout po světnici, nebyla nějak bohatě zdobena, naprotější stěně uviděl knihovnu a kousek od ní stůl s kalamářem a štos papírů. U stolu bylo křeslo, ale nejvíc ho zaujal pohled, u jedné ze stěn bylo ohniště a nad ním se opékal králík, trochu ho překvapilo, když si všiml, že se králík sám otáčí. Dveře do světnice se otevřely a on uslyšel tajemný hlas: ,, Tak jsi vzhůru synku, určitě máš hlad, za chvilku bude králík, musíš se posílit, než přijde čas na otázky." Světnicí prošla postava v rudém hávu a s vyholenou hlavou, ne nebyl to jeho strýc, nebyl to ani goblin. Až teď si uvědomil, že jeho ochránce je skurut, postava mezitím položila polena dřeva u krbu a zkontrolovala králíka. Nevěděl zda toho králíka zhltl z hladu nebo z očekávaných odpovědí na své otázky. ,, Kdo jste?" , vyhrkl ze sebe Švun. ,, Já jsem poustevník, nikdo významný, i když jsem mohl být, ale vzdal jsem se toho." ,, Hm, aha a proč jste mě zachránil a jak to, že nás nenašli?" ,,Zachránil? Zachránil jsem tě proto, že jsem v tobě cítil energii a ne malou, ale ještě jí budeš muset trénovat.Nenašli nás, protože jsem nás schoval." ,,Myslíte magické schopnosti, schoval pomocí magie?",,Ano pomocí magie, máš velké magické schopnosti, avšak neumíš je používat, jednou by se z tebe mohl stát hodně mocný mág, takový, kterých po světě moc nechodí.",,Já?? A vy víte o někom, kdo by mě učil? Potřebuju ale pryč ze Švertských vrchů, určitě mě ještě hledají.",,Ano, vím kdo by tě učil. Já milý Švune a i mimo oblast Švertských vrchů pro tebe neni bezpečno, určitě poslali špehy a lovce ven.",, A jak vám mam říkat pane?",,Říkej mi mistře, pojď půjdeme ven, rád bych veděl, co vše umíš." A tak společne vyšli oba ven.........................

Zpět