RomiKova družina

Obecné informace

Rasa:
Povolání:
Stav: Žije
Kampaň: Poinar
Hráč: Fredy
Systém: Dračí doupě Plus

Sirius

Kdo by to čekal ? Kdo by vůbec na to pomyslel, že by se to mohlo stát ? Já ? Já tomu nemůžu po tolika letech pořád ani uvěřit. Nechápu jak jsme mohli všichni tak důvěřiví, ale to přátelé bývají. Byli jsme všichni přátelé. Znali jsme se od mala, vyrůstali jsme všichni v jedné vesnici, tak proč ?

Pomatuji si, když jsme ještě jako malí hrávali na schovku, byl jsem v ní nejlepší, na honěnou a další dětský hry, byli jsme přátelé až na smrt, ale to se jednou změnilo. Já jsem vyrůstal bez matky. Umřela, když mi bylo šest let, bylo to pro mě strašně těžký. Otec mě utěšoval že se maminka má určitě lépe tam kde je a že tam jednou půjdeme všichni, dříve nebo později.

Otec byl, je a bude kovářem té naší malé vesničky v Dorsu. S otcem jsme měli pár ovcí na mléko a nějaké ty slepice na vajíčka a maso. Chodili jsme se modlit všichni do malého kostelíčka na návsi,tam všichni měli pohřeb, budiž jim země lehká. Pole bylo nevýhodné, protože jsme na stejném místě nikdy dlouho nepobyli, bylo to kvůli různým nebezpečím jako jsou různá stvoření a loupeživí barbaři. Každý ve vesnici měl zbraň - třebas malou, ale měl. Všechny zbraně udělal můj otec a já, když mi bylo deset, jsem mu s nima pomáhal. Pomatuji si když jsem dostal svůj první nůž - nůž na stahování zvěře. Mám ho pořád.

. Naše parta já, Belark, Ilarin, Dragas, Edgart a Lia, ta byla velmi pěkná už od dětství a patřila mezi nejpůvabnější holky z vesnice a já byl do ní zamilovaný,pořád jsem a pořád budu, jsme chodili na lov už od dvanácti let. Každý měl svou oblíbenou zbraň, já měl nejradšii jednobřité zbraně, a pořád mám, Belarkovo zbraň byla sekera, jeho otec byl totiž dobrý dřevorubec a zůstalo to v rodině, ten chlapík co proti němu běžel tak už nikdy na tu nohu nestoupne, už jí nemá, pak ho bodli dva jeden do zad a druhý do břicha, Ilarin to byl takovej hračička přes nože dokazal mě z Edgartem i porazit, oba najednou. Pořád mě to udivuje, ale už vím proč on dostal ten první šíp, Edgart ten byl podobně jako já ale měl radši bodné dvoubřité zbraně, proč Edgarte, proč si nás zradil? Dorgal ten měl nejraději drtivé zbraně, pomatuji si jak jedinou ranou tomu prevítovy rozdrtil hlavu,a pak přiletěli další dva šípy jeden do hrudi a druhý do krku, Dragas ten byl z nás nejobratnější ten dokázal uhnout i šípu ale musel o něm vědět, tomu zrádci při prvním útoku zlomil ruku ale pak ho někdo střelil do zad, a moje milovaná Lia ta jako jediná používala zbraně na dálku byla v tom dost dobrá, někdo na dálku se vždy hodil, na sto stop trefila toho šmejda do hlavy, pak sama dostala šíp když skočila do rány, ten šíp jsem měl dostat já. Proč tam skočila ? Že by z lásky ? Tehdy jsem se přestal modlit k Bohu nejsvatějšímu.

Jednou jsme se vypravili na lov a všimli jsme si kus od nás stop vlků, tak jsme šli po stopách. Věděli jsme, že by mohli vlci napadnout někoho z vesnice, až půjde do lesa na byliny nebo pro dříví. Dřív či později zaútočí, až budou mít hlad. Našli jsme je proto, že bylo i vidět podle stop a krve že je jeden z nich určitě zraněný. Našli jsme je, spíše jenom toho zraněného, ale cítil jsem pohledy ze všech stran, určitě tu jsou někde v okolí. Edgart chtěl toho vlka zabít ale já ho zastavil, viděl jsem nenávistný pohled jako tehdy když jsem začal chodit s Liou, ten pohled vidím každou noc. Ten vlk se mi začal líbit, na začátku se bál ale když jsem mu tu ránu ošetřil a zavázal. Potom jsem se rozhodl že ho vezmu do vesnice a že ho vykurýruju, až na protest Edgarta se nikdo neozval, tak jsme vyrazili. Ve vesnici o tom že jsem si tam přitáhl vlka nikdo nevěděl až na nás sedm. Když se vlk už skoro vykuríroval tak jsem zaslechl jekot byla to naše sousedka a šla sebírat houby do polívky. Pár lidí se tam rozeběhlo a my taky, viděli jsme jak se ta babča snaží odplazit a jak se tam perou dva vlci, hned jsem poznal toho mého měl totiž na sobě ještě zbytky obvazů, pojmenoval jsem ho Lurkan. Za pár vteřin bylo po všem Lurkan prokousl tomu druhému hrdlo, to byla jeho specialita než ho Edgart zabil a pak padl vyčerpáním k zemi, hned jsem ho vzal a odnesl do chýše, zavázal jsem mu rány a nechal jsem ho odpočívat.

Jednou jsme se dohodli že půjdeme pryč, že zkusíme být dobrodruhové to nám bylo už osmnáct, rozloučili jsme se s rodičem, až na Edgarta to byl sirotek a že kdyby se nám ve světě nelíbilo tak ať se vrátíme, že na nás budou čekat. Šli jsme různým terénem, než jsme k večeru rozbili tábor. Začali hlídky, každý dostal stejný díl noci. Všiml jsem si, že Edgart v noci zmizel a že se vrátil těsně nad ránem. Nepřikládal jsem tomu nějakou pozornost. Šli jsme už pátý den a Edgart byl každou noc pryč, už mi to bylo divné a nebyl jsem sám - už to věděli všichni že odchází a Lurkan na něj koukal nenávistným pohledem, už vím proč se na něj takhle koukal. Jednou nám Edgart řekl že by jsme mohli vyrazit severozápadně, tak jsme vyrazili. Když jsme dorazili na takovou planinku kde byly různě rostlé stromy, Edgart řekl, že bychom si mohli odpočinout. A v tom prosvištěl šíp a Ilarin padl k zemi, všichni vytasili zbraně a na nás naběhli nějací zamaskovaní lidé. Lurkan hned po jednom skočil a zakousl se mu do hrdla. Viděl jsem jak se k němu přiblížil Edgart. Myslel jsem, že mu chce pomoct. Omyl jeho meč zajel do Lurkanova boku, Lurkan zakňučel a složil se k zemi. V tom mi došlo, že on nás sem přivedl, že on nás zradil. Belark mezi tím useknul tomu zmetkovi co na něj běžel nohu ale vtom se objevil další a bodl ho do břicha nějakým tesákem a druhej do zad. Dragas mezi tím přiběhl k Edgartovi, vyhnul se jeho útoku a potom mu meč vyrazil a zlomil mu ruku, tak děsivou zlomeninu jsem ještě neviděl, ale přiletěl další šíp a trefil ho do zad. Dorgal napřáhl palcátem a rozdrtil jednomu banditovi, který na něj vyběhl hlavu. Potom přiletěly další dva šípy, jeden ho trefil do hrudi a druhý do krku. Lia vystřelila a toho šmejda co střílel trefila přímo do hlavy, v tom jsem si uvědomil že určitě stříleli dva a otáčím se, a už vidím ten šíp jak letí, ale narazil do Lii která skočila do rány a padla mi mrtvá do náručí, mezi tím přiletěl další šíp trefil mě přímo do hrudi.

Probral jsem se a vidím všichni kolem mě mrtví. Vyndal jsem si z hrudi šíp a obvázal si zranění, po chvíli když jsem si odpočinul jsem se vyškrábal na strom, v dáli jsem uviděl kouř, určitě to byla vesnička. Své mrtvé druhy jsem zahrabal a beze zbraně jsem vyrazil k vesničce. Tam jsem našel pomoc v nesnázi, lidé mě ošetřili a já jim řekl co se stalo. Dokonce mi půjčili povoz, čtyři šli se mnou aby naložili mrtvá těla. Těla jsem vyhrabal a odvezl do rodné vesnice, kde byli všichni velmi smutní a vystrojili pohřeb u kostelíka. Pak jsem si vzal kožený náramek co nosila Lia a vzal jsem si ještě nějaké potřebné věci a naložil je na koně co jsem dostal od vesničanů a rozjel se hledat Edgarta a zabít ho

Zpět