RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Lidská žena
Povolání: Zlodějka
Stav: Žije
Kampaň: Poinar
Hráč: Morrack
Systém: Dračí doupě Plus

Katharina z Nordportu

12. Leden 1695

Drahá Tamaro,
vím, že máš mnohem více zkušeností než já, chtěla jsem se tedy optat, jaký že je život ve svazku manželském. Již od mých druhých narozenin vybral mi ctěný můj otec budoucího manžela a pána, vévodu Matyáše z Nordoportu. Nyní jsem dosáhla šestnáctého roku a vévoda brzy již přijede požádat mé milované rodiče o moji roku.
Jako čtyři roky vdaná žena, má sestřenice a zároveň blízká přítelkyně poskytneš mi určitě důležité informace týkající se sňatku manželského a života v tomto posvátném svazku. Vévodovi je třicet pět let, snad nezklamu jeho očekávání. Předem děkuji za odpověď.

Tvá sestřenice

Katharina

4. březen 1695

Nejdražší má přítelkyně,
Již měsíc uplynul od mého sňatku s vévodou. Zdá se mi ovšem, jako bych žila s tímto člověkem tisíce nekonečných let.
Psala jsi, že manželské souznění je nejvyšší vrchol štěstí, jakého může žena dosáhnout. Pro mne je to ovšem děsivá noční můra. Svatební obřad proběhl přesně podle mých představ. Bohatá hostina, pozorní svatebčané... Pak ale přišla dlouho očekávaná svatební noc. Můj manžel novopečený byl nesmírně hrubý. Nebudu tento akt více rozepisovat, ještě teď se mi zvedá žaludek a mé oči zaplavují slzy. O pár dní později mně dokonce začal bít a ponižovat před návštěvami, nemluvím o jeho každonočním zneužívání.
Jsi jediný člověk, na kterého se mohu obrátit s prosbou o pomoc. Matka říká, že žena musí vydržet mnoho pro svého chotě a otec? Sama ho znáš dobře. A mladší bratr můj nejmilejší je ještě tuze malý. Vím, že jsi daleko, ale neznám už nikoho, kdo by mi mohl pomoci. Obávám se, že takovýto život již déle nevydržím. Prosím odpověz rychle.

Tvá zoufalá

Katharina

28. červen 1695

Milá Tamaro,
děkuji Ti převelice za typ, na toho sympatického markýze, pana Maxmiliána z rodu Mäusengiftů. Má netušené kontakty i přednosti. Sehnal mi jakýsi prášek jménem otrušík, neboli arsenik. Poradil mi, do každého jídla vévodovi přidávati a brzy prý zbavím se trýznitele svého. A opravdu, choť můj záhy ochořel a žádný felčar, dokonce ani doktor studavaný, nevěděli, jak mu pomoci. Každým dnem chystá se vévoda skonati. Nevím sice, co dále dělati budu, ale již si nějak poradím. Ještě jednou děkuji mnoho.

Tvá vděčná

Katharina

14. srpen 1695

Drahá přítelkyně,
sotva mou duši manžel můj užírati přestal, neboť nedlouho po Tvém posledním dopisu pohřeb vystrojili jsme mu, spaluje mé srdce další plamen bolestivý. Vzplanula jsem citem hlubokým k panu Maxmiliánovi a on zdá se chová ke mně stejné náklonnosti. Požádal mne, abych s ním na cestu se vydala. Matyáš zanechal po sobě jen samé dluhy, nedrží mně tedy už ničeho v tomto domě proklatém, který navíc brzy propadne městu. Nevím, čím si vydělávati budeme, ale Maxmilián něco jistě vymyslí. Mysli na mne, Tamaro, brzy napíši, jak žije se mi.

Líbá Tvá

Katharina

28. říjen 1696

Má nejdražší Tamaro,
stala se ze mně stvůra. S Maxem jsme nějakou dobu žili z úspor mých, ale po nějakém čase jsme neměli již, z čeho žít. Přemluvil mne tedy, abych markýze Unseliga svedla a po společném večeru v ložnici jeho do vína otrušíku mu nalila. Musela jsem to však tajně vykonati, nikdo aby neviděl mne v přítomnosti jeho. Snadno toto zaříditi šlo, stačilo říci, že jsem manželkou markýze Maxmiliána Mäusengifta, který tuze žárlivý jest.
Když nebohý Unselig naposledy vydechl, pokladnici jeho vybrala jsem a k Maxmiliánovi se vrátila. Hanba mi, hanba, jenže těžké odejít od lásky své jediné. Neumím nic, co bych bez něj dělala?

S láskou Tvá

Katahrina

16. srpen 1696

Drahá Tamaro,
před týdnem poslední groš z Unseligovi pokladnice utratili jsme. Zítra domluvenou tajnou schůzku s hrabětem Jaromírem z Letuchu mám. Na jeho letním sídle. Nechci zabíjet, ale žaludek můj v křečích se svíjí a já hlady s ním.
Trýzní mne vědomí, že Maxmilián ještě o ruku mou nepožádal. Co jsem? Jen ubohá souložnice jeho. Stále jen lepší budoucnost slibuje, až se prý trochu nahoru dostaneme, všechno v dobré se obrátí. Dnes píši jen krátce, musím se na zítřek připraviti. Jsem tak unavená...

Tvá zbědovaná

Katharina

29. říjen 1696

Nedražší má přítelkyně,
hrabě Jaromír mnoho drahých kamenů v pokladnici měl, takže lépe jsme se s Maxem měli tento čas. Bohužel pro hraběte Häura investovati potřebujeme, abychom ode dna odraziti se mohli. Před chvílí dávku jedu na krysy dostal, mám tedy trochu času odepsat Ti na poslední list.
Děkuji Ti Tamaro, že zůstáváš při mně i v těchto dobách smutných. Od Maxmiliána odejíti nemohu, srdce mé jen jemu patří.
Jistě již brzy na návštěvu přijedeme, Häuerova pokladnice se zdá býti slušně naplněná. Peníze budou nám snad na cestu stačiti. Musím již končiti s psaním, hrabě dodýchal, pokladnice čeká...

Líbá Tvá

Katharina

17. červen 1697

Milá Tamaro,
gratuluji srdečně k narození dalšího potomka. Vypadá to, že s Maxem zanedlouho i vlastní děti poříditi si budeme moci. Markýze Reichera zaujala jsem a v jeho pokladnicích velké bohatství prý se skrývá. Pak jistě už přijedeme. Bohužel Maxmilián teď musel za obchody odjeti a mne tak samotnou nechati. Slíbil, že za ženu svou pojme mne hned, jak se vrátí. Začíná nám svítati, Tamaro, poprvé po dlouhé době šťastna jsem.

S láskou Tvá

Katharina

19. červen 1697

Drahá Katharino,
do potíží dostal jsem se, vrátiti se zpátky k Tobě tudíž nemohu. Nečekej, prosím, na mne, nejspíš se již nikdy neuvidíme.

Navždy s láskou Tvůj

Maxmilián

28. červenec 1698

Nejdražší má přítelkyně,
Omlouvám se moc, za dlouhou pomlku v mých dopisech. Vím, že strach měla jsi veliký. Již jsem Ti psala, že mne Max z důvodů neznámých opustil. Nyní jsem nejspíše zjistila příčinu. Manželka markýze Reichera nějak důkazy proti nám sehnala a mne nyní vydírati začala. Možná již Maxe vydírala a on, v dobré vůli nezatěžovati mysl mou, rozhodl se o tomto pomlčeti.
Chystám se služebnou její podplatiti, aby otrušíku dávku smrtelnou do jídla jí přidala. Těžké to nejspíše nebude, prý ke služebným madam chová se jako šelma psovitá. Až důkazy zničeny budou, pojedu s rodiči mými vztahy urovnati a Tebe, drahá má Tamaro, konečně navštívím. Již dočkati se nemohu společnosti Tvé, stýská se mi po Tobě tuze.

Líbá Tvá

Katharina

29. srpen 1698

Milá Tamaro,
Markýza Reicherova konečně nebezpečím mi není a důkazy plameny pohltili. Nevím, kdo psal Ty dopisy proklaté, ale nadpis měli „Svědectví o Jedovaté Katharině“. Rukopis jsem bohužel nepoznala a podpisu se ani očekávati nedalo. Vyrážím nyní za rodiči a v blízké době očekávej mne u sebe v paláci. Jistý posel mi sdělil, že jméno Maxmilián kdesi v západní části Poinaru zaslechl. Možná se s Maxem opět shledáme, vše vysvětlíme a šťastně konečně žíti budeme. O tom Ti ale budu vyprávěti, až shledáme se zanedlouho.

S láskou Tvá

Katharina

2. leden 1698

Vážená hraběnko Katharino z Nordportu,
s lítostí oznamujeme Vám, že Vaše sestřenice Tamara Šarkézy 16. 4. při porodu potomka nešťastně skonala .Pohřeb se konal 20. 4. Tamara Šarkézy i s dítětem, chlapcem Teodorem Šarkézy, na letohradském hřbitově v rodinné hrobce pochováni jsou.

Se smutkem, lítostí a soustrastí

rodina Šarkézy

Zpět