RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Temný elf
Povolání: čaroděj
Stav: Žije
Kampaň: Poinar
Hráč: Kin
Systém: Dračí doupě Plus

Ithien ano Erenas Thiemon

Mám matku.
I otce.
A starší sestru.
A taky mladší.
Všichni jsou temní elfové. Já sem jejich syn. Asi.

„No tak miláčku...nic se nám nestane. Neboj se.“ „Ale víš…já mám manžela…“ „Neboj, já mám taky manželku, ale miluji jen tebe, lásko.“ „Ach. Tak ano. Orme. „ Katharinna padla Ormienovi do náruče a spolu se složily na postel …

Moje matka se jmenuje Katharinna ano Erenas. Moje starší sestra je Maria Julia ano Erenas. Mladší sestra je Ailin Ivette ano Erenas. Můj otec se jmenuje Anaviel Thiemon. Nebo ne?

„Ááááááááááá!!!“
No tak, vydržte ma´am. Už to bude. Už mu kouká hlavička.
„Ááááááááááá!!!“
„Á! Je to chlapeček. A jaký krásný!“
Porodní bába podala mé matce malého chlapečka. Ale byl jiný než zbytek rodiny. Všichni v rodině jsou krásně tmaví temní elfové s fialovýma očima, jen já…světlejší pokožka, jako kdyby jsme smíchali černou a bílou a jedno oko fialové a druhé žluté. Co to?

Žil jsem na rodinném sídle poblíž Letohradu. Krásné malé útulné sídlo. Dvacet osm komnat, tři kuchyně, dva hodovní sály, několika hektarový pozemek, stáje, les, … Nic velkého Otec je šlechtic, a tolikero i já. Proto jsme měli mnoho známých. Mezi jedny z nejlepších patří Hanaveirovy. Je to čistě elfí rodina. Hlavou této rodiny je Ormien Hanaveir. Vysoký elf s čistě žlutýma očima.

„Á! Vítejte u nás Ormiene. Rád vás zase vidím. Madam Tia. Stále tak překrásná. Ormiene, závidím ti tvou krásnou manželku.“ Řekl Anaviel a uvítal manžele Hanavierivy ve svém domě.
Katharinna a Ormien na sebe potají mrkly…

Ale stejně jako přátele má i naše rodina i nějaké ty “nepřátele“. Například takový Horacio a jeho tři synové. Pouhý obchodník, i když docela bohatý.

„Anaviely!Ty zmetku nečistá. Počkej až tě, až tě, až tě nevím co. Popraví, takový jako ty by měli hned končit na šibenici a ne aby to byli šlechtici! Taková zrůdnost, taková ohavnost, taková …!“
„Co jsi říkal Horacio. Promiň nějak jsem nevnímal.“

Ale což. Nemůžeme se s každým kamarádíčkovat.
No přejdeme k mému životu. Jako malý jsem byl hýčkán, žil si v přepychu a dělal jsem co se mi zachtělo. Doma jsem se také učil vybranému chování, mluvě, jízdě na koni a dalším užitečným věcem.
Na univerzitě jsem se učil zbytku.

„Takže, kdo mi odpoví kdy byla založena Univerzita v Letuchu?!“
Učitel Salmonia si všiml že jsem opět usnul.
„Ehm! Pane Thiemone! Mohl byste nám říci odpověď!?“
S leknutím jsem se prudce zvedl.
„Prosím?“
„Ptal jsem se, jestli mi odpovíte na mou otázku.“
„Ah. Ano. Jistě. Dvacetčtyři na druhou je pětsetsedmdesátšest.“
Třídou se rozezněl zvučný smích.
„Ne, na to jsem se vás neptal. Po škole zde pobudete a společně se mnou si probereme, jak se máte chovat při hodině.“
„Ani náhodou. Jdu domů.“
„Cože!? Pane?“
Už nedořekl větu. Rychle jsem mu zamával a vyběhl ze třídy ven. Na rozloučenou mě provázel hlasitý smích ze třídy.

Univerzitu jsem zdárně dokončil. Za pomoci vlivu a peněz mých rodičů. Ale i sám jsem se něco naučil. Sice jsem při hodinách neustále spal či utíkal ven a tam si zdřímnul pod stromem, či s mými spolužáky jsme „zapejkali“ v hospodě „U Študáka“. Ale to jen proto že vyučování bylo nudné a já jsem to pochopil i bez těch jejich dalších a dalších předlouhých keců navíc. Jak jsem řekl školu jsem zdárně dokončil a vydal se dál učit. Ale teď jsem začal studovat podstatu věcí a magie. Probíhalo to úplně stejně… Už jsem byl dospělejší, a poněkud víc jsem se seznámil s mou sestrou Ailin...

Je léto. Krásné odpoledne, a poblíž svahu který je porostlý svěží zelenou travou a nějakým tím lučním kvítím se honí dvě postavy mladých lidí. Chlapec a dívka.
„A mám tě!“ vykřikl chlapec. Mladý pohledný temný elf.
Svalil se s dívkou, kterou po dlouhém běhu konečně chytil do trávy.
„Ithi. Víš. Já tě mám ráda.“
„Já tebe taky Ailin. Moc.“
A zatímco se objímali tak se začali líbat.
Je léto.Krásné odpoledne.Velmi krásné.

Ano. Zamiloval jsem se do své sestry. Byla mou první láskou. A stále je tou největší. Zamiloval jsem se potom ještě mockrát, ale ne tolik jako do Ailin. Všechno to byli takové přelétavé lásky…
Mám velkou slabost pro krásné ženy a dívky. Je to jedna z mých vášní. A lásek.
Pak jsem se zamiloval do Yuki. Malé víly, která mě provází dále na cestách.
A teď naposledy zjišťuji že mé srdce patří ještě jiné. Lamak. Ale uvidíme jak se to vyvine. Jestli to bude vážnější či jedna z těch lásek co prudce vzplanou a pak zmizí…

Je pochmurnější odpoledne. Sedím ve svém měkoučkém a pohodlném křesle, a popíjím svůj oblíbený čaj.
Přemýšlím.
O čem? O ničem. Jen tak sedím, popíjím a bádám co budu dělat potom.
Už vím. Udělám si další šálek.

Čímž se dostávám ke svým zálibám. Miluji jen tak sedět a nic nedělat. Nebo u toho jen tak s někým vést nenucený rozhovor. Či si něco číst. A samozřejmě u toho popíjet svoji oblíbenou kávu, čaj či víno.
Mohu se považovat skoro i za znalce těchto nápojů.
A i přesto, že miluji komfort a nicnedělání jsem se vydal na cesty. Do světa.
A teď cestuji s družinou známou jako „Vyhnanci“

Zpět