RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Člověk
Povolání: Bojovník
Stav: Žije, císař v Letohradu
Kampaň: Poinar
Hráč: Gladius
Systém: Dračí doupě Plus

Dalimil

Něco málo slov o Dalimilově rodu

Wladivoj I. ( Nicelander), zvaný čestný, pocházel z bohaté kupecké rodiny a dříve, než se stal králem a založil Niceland, si musel získat vážnost a sjednotit všechny kmeny na území dnešního Nicelandu a udělat z nich národ. Nebylo to lehké, ale díky čestnosti a šlechetnosti byl brzy mezi vůdci kmenů znám a zvolen za jediného vůdce Spojených kmenů. Kolem jeho hradu se začalo stavět město Nicesitis a brzy se mu podařilo spojit kmeny v jediný národ, v němž byl králem a vůdcové kmenů aristokraty. Navázal dobré vztahy s elfskou zemí. Začal budovat své království a obranu proti nájezdníkům ze země Nikoho.

Jeho země úspěšně prosperovala, oženil se s Drahuší Boňskou, dcerou předního šlechtice, s níž měl dva syny. Prvorozený Rastislav se stal králem ve svých 17 letech a oženil se s Marikou Reusskou, jednou z nižších šlechtičen. Bratra Rurika jmenoval svým zástupcem a rádcem. V naději v mír ho oženil s dcerou vůdce nájezdníků Adletou Línskou ze země Nikoho, ale Rurik se nechal svým tchánem a ženou nakazit touhou po moci. Pokusil se pomocí armád země Nikoho svrhnout svého bratra, ale v bitvě u Nicesitis, které se zúčastnili i elfové na straně Rastislava, byl poražen. Místo popravy byl se svou ženou poslán do vyhnanství do země Nikoho, majetek mu byl zabaven a od té doby se Rastislavovi říká šlechetný.

Rurik měl s Adletou syna Runika. Rastislavovi se narodili dva synové. Prvorozený Wladivoj II. a druhý Oldřich. Vládu zdědil Wladivoj II. a jeho bratr byl princem východu. Žili tak spolu v míru po celý život. Oldřich se nikdy neoženil a padl, když bránil svému synovci, Wupertu Vítěznému (Zatrpklý), vstup do země. Wladivoj II. se oženil se svou láskou z mládí Libunou Siskou, též jedna z významnějších šlechtičen země. S níž zplodil syna Darimila, jehož do deseti let nechal učit nejlepšími učiteli, potom ho poslal ke strýci Oldřichovi, který jej měl naučit boji a taktice velení. Darimil byl šikovný a pilný žák, jemuž se dařilo. Zde taky potkal svou budoucí ženu, elfskou šlechtičnu, Luvianu Sionskou. Luviana byla za svatbu vyděděna.

Spolu měli syna Dalimila, který se k vládě nedostal. Musel opustit vlast ve třech letech. Po porážce, co byl Rurik vyhnán se ženou do země Nikoho, kde se chopil vedení po tchánovi a snažil se marně dobýt trůn v Nicelandu, byl jeho syn Runik vychováván sortou násilníků a vrahů. Jako jeho otec se snažil marně dobýt a přivlastnit si Niceland. Začalo se mu říkat Zlostný, protože byl náladový, vztekal se a popravil lidi, když měl špatnou náladu. Ve svých čtrnácti se oženil s unesenou dívkou z nájezdu. Měl s ní syna, proti její vůli. Po narození syna nechal svou ženu v návalu vzteku popravit.

Mladičký Wupert byl vychován v názoru, že trůn po právu náležel jeho rodině. Zákeřní příbuzní jej však lstí o trůn připravili, a proto se rozhodl všechnu královskou rodinu vyhladit. Sám by to nikdy nedokázal, ale nechtěný sňatek s elfskou šlechtičnou mu velice pomohl.

Zhrzený nápadník a přítel Luvianiny rodiny, slavný a pyšný elfský generál, přeběhl k Wupertovi a začal mu pomáhat i se svými věrnými vojáky. Začala mu pomáhati Luvianina rodina s příslibem, že si jí elfský generál vezme a vrátí se s ní do vlasti. Manžel a dítě nesměli přežít, Luvianina rodina se postarala o to, aby se elfové nic nezjistili, a kdyby už ano, tak aby se již nemohli zapojit. Přeběhnutému elfímu generálovi se lstí podařilo vylákat Oldřicha do pasti a zákeřně ho se svými rádci usmrtit, V tu chvíli Wupert vnikl se svou armádou na území Nicelandu, rozdrtil armády východu a vytáhl na Nicesitis, které o ničem nevědělo a nemělo čas na obranu. Podařilo se mu tak dobýt Nicesitis.

Při obraně města padl král i královna, ale podařilo se jí zachránit jejich syna tak, že její věrný přítel (elf) odvezl malého Dalimila pryč.

Dalimil měl od své matky přívěšek, jenž ho chránil, aby nemohl být magicky stopován. Malý Dalimil zmizel neznámo kam, jaho strýc Wupert po něm stále pátrá a snaží se ho zabít. Wupert se nechal korunovat na Nicelandského krále a dal si přízvisko Vítězný, ale lid mu potají říká Krutý.

Zemi ovládl strach a tyranie, lid potají doufá, že se malinký princ vrátí a nastolí pořádek. Když se elfí generál dozvěděl o smrti své lásky, tak si snad uvědomil dopad svých činů, skočil z hradeb a zabil se. Mezitím se elfský dvůr dozvěděl co se stalo a sklopil svůj zrak v hněvu na zrádnou rodinu. Když se Luvianina matka dozvěděla o smrti dcery, žalem spáchala sebevraždu, a když si Luvianin otec uvědomil, co se stalo, propadl žalu a vzdal se svého majetku a bohatství a vydal se na cestu chudoby a pokání hledat svého ztraceného vnuka. Jeho hříchy mu elfský dvůr prominul a nechal ho dobrovolně opustit svou zem.

Co mezitím bylo s Dalimilem?

Mezitím se Ilinovi ( Luvianin a Darimilův přítel) podařilo projet zemí Nikoho a dál na západ, nikdo neví, jak se mu to povedlo. Daleko od Nicelandu na jihozápadě k Elfskému Hvozdu mířil zvláštní jezdec, elfí stráž, která měla hlídku, rychle doprovodila raněného elfího jezdce a jeho malého chráněnce ke královskému (elfímu) dvoru.

Avšak u dvora stačil o sobě a svém společníkovi říci málo, neboť zemřel. Král a jeho rádci rozhodli, na žádost jednoho z elfích generálů, si malého míšence nechat. Generál žádal o poručnictví, už dlouho chtěl syna, kterého by mohl učit boji, když jeho jediný syn se učit odmítl a začal studovat magii.

Královská rada rozhodla, že se Dalimil smí o sobě dozvědět pravdu až dovrší dospělosti patnácti let.

Starší syn generála na Dalimila žárlil, ale zatím to úspěšně držel v sobě.

Královská rada zametla za Dalimilem stopy a pod přísným trestem zakázala o něm vynášet informace ven. Malý Dalimil v klidu a bezpečí nevědomosti vyrůstal v elfském království, jeho otčím ho učil, a díky tomu se naučil elfsky, lidsky, číst a psát, bojovat, taktiku boje a velení.

Ve Hvozdím království byl oblíbený, což se nezamlouvalo staršímu bratrovi, jejich spor vyvrcholil, když bylo Dalimilovi čtrnáct let. Dva dny před velkou slavností se oba bratři střetli na vysoké lávce nad řekou, Dalimil se snažil sporu vyhnout, ale jeho bratr ho napadl s dýkou v ruce. Dalimil ho v sebeobraně svrhl dolů do řeky, jeho bratru už nebylo pomoci a zabil se. Za toto byl Dalimil souzen jako za vraždu svého bratra a odsouzen k vyhnanství a navíc dostal dvanáct ran bičem, po nichž má jizvy na zádech. Elfská slavnost se nekonala, ne kvůli tomu, co se stalo, ale protože zmizeli lesní duchové a elfové se marně snažili zjistit, co se stalo. Podařilo se jim to až po roce, když jim duchové zjevili pravdu o smrti Dalimilova bratra. Nyní bylo Dalimilovi odpuštěno, ale protože ho nemohli magicky vypátrat, poslali jeho přítele, aby jej našel a přivedl zpět. Byl čas, aby se o sobě Dalimil dozvěděl pravdu, na kterou měl právo.

Mezitím Dalimil po dlouhé a trpké cestě na jih. Dorazil do malé vesnice osídlené lidmi a našel si tam práci u chudého sedláka, který si Dalimila oblíbil a brzo mu dal za ženu svou dceru. Dalimil jí z lásky daroval svůj přívěsek po matce jako věno, ani si neuvědomil, jakou věc udělal. Když byl jeden den po svatbě Dalimil dlouho pryč, přijeli Černí rytíři jeho strýce, celou vesnici vyhubili a vypálili. Po návratu do vesnice Dalimil pohřbil své známé a blízké. Přísahal, že zabije všechny, kteří jsou za tento čin zodpovědní. Po vyhnání z elfího království zahořkl, obléká na sebe šat nevýrazných barev a straní se elfů. Dalimil se po smrti své rodiny vyrazil pomstít a bránit lid v bezpráví.

Zpět