RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Eladrin
Povolání: Čaroděj
Stav: Živá, právě probíhající kampaň
Kampaň: Forgotten Realms
Hráč: Kafe
Systém: DnD 4e

Tavi Shai

„Útóóók!!!“ Zavelel ještě na lodi mohutný, v kůži oděný a vousem porostlý muž. On a dalších čtyřicet se vylodili u malinké vesničky, osídlenou elfy a eladriny. Celá skupina se připlazila k prvním domkům, kde vyčkávali na příležitostnou chvíli. Velitel zaútočil jako první a hned za ním i ostatní. Vtrhli dovnitř, pokud byl kladen odpor, zemřel. Zrovna v jednom z domů se chystal polední oběd a celá rodina byla pospolu. Otec seděl společně ze synem u stolu poblíž dveří a cosi mu vysvětloval a matka u plotny chystala jídlo. Dveře se rozlítly a tři muži vběhli dovnitř. Postarší muž obdržel ránu jílcem a padl do mdlob.

žena eldarinka: „Néééééé!“
muž člověk: „Drž hubu, děvko! Na vem toho smrada a tu čubku až si užijem!“
2.muž člověk: „Hej Slane, vem toho prcka, my tu máme ještě nějakou práci.“

Malého eladrina vyhodil ven, kde si jej přebral jiný muž v kůži.

muž člověk: „Zab toho starocha!“
žena eldarinka: „Néééé!“ Vystrašeným křikem vyjekla.

Druhý muž se vydal s mečem v ruce k postaršímu eladrinovi. Ten se akorát probíral z bezvědomí. V místnosti byli muži lidé a eladrinní žena. V tu chvíli postaršímu eladrinovi ruku osvítila světle zelená záře a hned poté zelený blesk, který zasáhl blížícího se muže. Zemřel. Ten, co držel ženu, vrhl mečem po eladrinovi. Žena začala ještě více vřeštět. Nikdo už v chalupě nebyl přítomen. Muž si ženu opřel o stůl, spustil kalhoty a strhl šat ženy.

muž: „Tak dělej, kurvo! Řvi, řvi, ať to všichni slyší!!!“
eladrinní žena: „Áááách, néééééé. Pusťte mě!“
muž: „Pořádně! Děléééj!!!“

Muž nečekal ani vteřinku a začal eldarinku znásilňovat. Žena křičela, nehty ryla do stolu a svolávala všechny živoucí bohy. Uspokojený násilník, poté, čapnul krvácející ženu za vlasy a odtáhl ji k ostatním zajatcům.

muž: „Naloďte se a ty chýše spalte!!! Vytáhnout kotvu a napnout plachty! Odplouváme do Thay!“

Karavela se pohnula a vyplula z kotviště. Plavčíci spustili zbylé plachty, aby loď pozvolna nabírala na rychlosti. V podpalubí bylo uvězněn deset žen a šestnáct dětí. Za celý týden nebyla na moři zahlédnuta jediná loď. Cesta utekla jako voda mezi prsty, když se náhle objevila na obzoru země.

Kapitán rozkázal vykasat plachty a spustit kotvu. Otroci, tedy děti a ženy, byly převezeny na břeh, kde už čekala skupina patnácti, rudě oblečených, postav. Nebyli nikterak ozbrojeni, jen doprovázeny ohavnými monstry. Otroky naložili na člun a převezli na břeh.

kapitán: „Buď zdráv Edwine.
Edwin: „Nazdar! Koukám, že nás pěkně zásobuješ. Tak se předveď!“
kapitán: „Je tu několik dě....ženskejch a smradů. Ženský určitě využijete a v mládí je síla.“
Edwin: „Hmmm, myslím, že se dohodneme. Za 200 zlatých beru všechny.“
kapitán: „Jo, to by šlo. Během týdne by se tu měly objevit naše další dvě lodě se zbožím.“
Edwin: „Domluveno. Teď se ztrať, než si tě tu taky nechám!“

Kapitán si vzal své zlaté mince a opustil břehy Thay. Thayané naložili svoji obchodní zásilku. Kostlivci pobídli koně a odvezli zajatce do města Eltabar, města, kde se dá najít nejvíce živých. Každá cesta byla střežena zombiemi, kostlivci a další všemožnou nemrtvou havětí. Největší zastávka byla ve městě Burning Amruthar. Když si věznitelé dostatečně odpočali, vyložili menší část otroků. Zbylé čekala smrt v Eltbaru.

Eltabar

Každý den byl velice nejistý, nejistý z toho důvodu, že nikdo nevěděl, kdy si pro něj přijde Ta s kosou. Mladý, eladrinní chlapec Tavi, dovezený v poslední várce otroků, každého dne vzhlížel k nebi, modlil a hledal svého otce. Slunce tu nikdy nesvítilo, naopak stále černé nebe působilo hrůzostrašně až z toho běhal mráz po zádech. Po prvních několika týdnech, kdy se práce nijak výrazně neměnila, přistoupil k Tavimu starší muž, který již zde je vězněn několik let. Byl vysoký a i nejlépe oděn. Stejně jako ostatní, i on je vězněm tohoto místa. Jeho slovo mělo mezi otroky váhu, a tak byl Tavi v bezpečí. Večer, když byli otroci pod zámkem starší muž si s Tavim povídal dlouho do noci. Řekli si o své minulosti první poslední.

Každý den se nesl ve stereotypním duchu: spousty nemrtvých okolo, posluhování thayanům atd.

Po několika měsících, když si Tavi vyprávěl s Rogerem, zmínil se chlapci, že se chystá hromadný útěk. „Až přijde ten pravý čas, vyrazíme,“ řekl Roger. Za týden v noci se to spustilo. Vypukla vzpora otroků na několika frontách. Roger čapnul Taviho a nenápadně se loudili uličkami, kde ještě před chvilkou řinčelo železo a burácela magie. V jednom okamžiku proti oběma stanul člověk se mírně nažloutlou pletí a celý v rudém. Vytáhl hůlku a namířil s ní na Rogera s chlapcem. Nikdo nestačil říci A ani B a z Rogerových rukou srčely proudy magie, zasahující rudého čaroděje. On také neotálel, rozmáchl se hůlkou a též spustil magickou kanonádu. Jako první padnul rudý čaroděj. Roger silně krvácel na několika místech na jednou, a bylo jen otázkou času, kdy vydechne naposledy.

Roger: „Chlapče, tady….vem si tu hůlku, pomůže ti. Nyní se rozloučíme, už mnoho času nemám. Běž jižním směrem, tam, kde vás předali. Bude tam schovaná loďka, měl jsem to domluvené na oko. Zmiz z tohoto prokletého místa. Povede-li se ti utéct, pluj na Moonshae Isles, a tam vyhledej Doris Knowledgovou. Pomůže ti dorozvinout tvé kouzelné schopnosti. Tu hůlku použij, jakmile se budeš cítit ohrožen.“

A pak, chudák, stařík padl na zem a zemřel. Tavi pevně svíral hůlku v rukách a udělal přesně to, co mu Roger pověděl. Venku zůstal celičký týden, jelikož thayané obraceli město naruby. Jakmile se venku vše zklidnilo, Tavi vyšel na cestu. Pěšky to trvalo déle, než-li koňmo, ale k moři se dostal a objevil i tu loďku, na které měl odplout.

Z Rogerových povídek, u kterých si krátili den, zhruba, tušil, kde se Moonshae Isles nachází. Tím směrem se vyplul. Celičký rok se plavil, neboť až nyní jej přivítala pevnina Moonshae Isles.

Tavi šel lesy a loukami směrem k nitru pevniny. Po cestě procházel nejrůznějšími vesnicemi, a tam ho vždy nasměrovali, kam potřeboval. Po týdnu chůze se konečně setkal s Doris. Úplně se vším se jí přiznal, jak se to semlelo. Doris se v tu ránu rozbrečela. Roger byl jejím mužem. Pohladila chlapce a slíbila mu, že tu s ní může zůstat. A tak plynul čas, rok za rokem a z malého eladrina se pomalu stával muž. V den plnoletosti se rozloučil s Doris, poděkoval za péči a odešel štěstí hledat do světa.

Zpět