RomiKova družina

Obecné informace

Rasa: Hobitka
Povolání: Tulačka
Stav: Živá, právě probíhající kampaň
Kampaň: Forgotten Realms
Hráč: Tabytha
Systém: DnD 4e

Lilly Shudows

Když potkáte Lilly nyní, je to na hobitku průměrně vysoká, trochu pohublá, ale pěkně stavěná žena. Má hnědé dlouhé vlasy spletené do copánků tak, aby jí při každodenních činnostech nepadaly do očí, které je pro mnohé nelehké vidět, nerada se dívá někomu do očí...ale pro ty, kteří mají štěstí je vidět, je to neuvěřitelný zážitek, kdy se jim naskytne pohled do safírově modrých studánek. Díky tomu, že se často dostává do problémů, si pořídila nedávno koženou zbroj, která byla pro její potřeby nejvhodnější. Na obranu používá ruční kuši, kterou má zavěšenou u pasu, a dvě dýky, z nichž jednu má ve vysoké kožené botě a druhou připevněnou na stehně.

Lilly neměla nikdy štěstí poznat teplé a hřejivé zázemí rodinného krbu. Byla nalezena jako dvouleté batole na jedné z ulic ve městě Luskan. To ovlivnilo celou její osobnost. Sice si dokázala zachovat část své příjemné povahy, která by se v jiném prostředí asi lépe rozvinula, ale často jedná trochu neomaleně a drsně. Na luskanské ulici ji totiž našla milenka místního vůdce zlodějské bandy. Lilly tedy vyrůstala v drsné rodině zlodějů a hrdlořezů. Sama se ve zlodějském prostředí stala jednou z nejlepších zlodějek ve městě...stejně tak se naučila využívat své velikosti a obratnosti a stala se i šikovnou bojovnicí jak na dálku s kuší či vrhací dýkou, tak i na blízko s dýkou bodnou.

Když jí bylo patnáct let, rozhodla se z Luskanu odejít. Město bylo pro ni moc ponuré a ona toužila poznat i slunnější část světa. Chtěla také začít znovu někde, kde nikdo neznal její zlodějskou minulost a kde nikdo nevěděl, kolik životů má už na svědomí.

Lilly o sobě

Jsem ve své podstatě něžná dušička, jen jsem bohužel vyrostla v drsném a brutálním prostředí. Netajím se tím, že jsem v sebeobraně schopna zabít člověka. V jiných případech to pro mě ale nepřipadá v úvahu. Navenek sice ráda a často vedu řeči typu: „Ten nám nic nepoví, zabij ho!“ Nebo: „Beztak by umřel, tak ho dorazíme, ne?“ Nikdy bych však tento krok sama neudělala, spíš se jedná o stín minulosti, zvyk přizvukovat všemu špatnému, ačkoli v srdci to tak nemyslím.

Mimo to, že chodím oblečená i vyzbrojená jako správná bojovnice, mám ve své brašně s jídlem malou dřevěnou píšťalku, na niž ráda hraji, když jsem sama a nikdo mi nedělá společnost. Má na mě pozitivní vliv, vždy mi spraví náladu.

Nesnáším, když o mě někdo mluví jako o zlodějce. Nejsem zlodějkou proto, že bych jí být chtěla, ale proto, že mi život jinou příležitost nenabídl. Nemám ráda, když někdo hlásá smrt zlodějům nebo že co patří zloději, patří všem, neboť on svůj majetek získal nečistou prací. Vydala jsem se z Luskanu objevit nový svět a změnit svůj život a nechci, aby mi byl můj starý život vyčítán a připomínán. Co jsem dělala jsem dělala z donucení...nyní mohu to, co jsem se za ty léta naučila, použít na dobrou věc.

Zpět