RomiKova družina

Ohodnotit článek

Poznámka k článku

Vitus PJ

by Vitus

Na základě Granova popudu z fóra PJů na Lopuchu jsem se přihlásil, že bych si v uplynulém týdnu zahrál DrD+ také jako one-shot na jeden večer, neboť rodinka odjela na tábor a tudíž jsem měl ten večer volno. Dalším přihlášeným byl Dante the Blue (a chvíli to vypadalo, že se snad přidá i Jerson, ale pracovní povinnosti jej donutili změnit plány).

Po doladění kdy (ve středu), kde (u mne), v kolik (19:00 – 02:00) a jak se tam dostaneme, došlo na lámání chleba – kdo bude PJ ? Nakonec mne po několika telefonátech Dante přemluvil, ať to vezmu.

Takže nastalo ono klasické – co a jak budeme hrát? Odpovědí na první jsem se dlouho nezatěžoval – mělo se jednat o one-shot, tak si dáme trochu upraveného Quentina Dunwarda, tedy dobrodružství postaveném ve fatnasy světě na principu vrcholné gotiky (toto dobrodružství by jinak mělo být ke stažení na stránkách „RomiKova družina“). Ovšem to druhé bylo horší – věděl jsem, že to bude DrD+, ale vzhledem k tomu, že jsem nePJoval skoro deset let (a mé poslední PJování byla katastrofa, při kterém družinka podpálila celý hrad), dost jsem se celého obával, takže jsem oba hráče (jinak aktivní PJ) požádal jednak o shovívavost a jednak o spolupráci při zápolení s herními mechanismy (protože se přiznám, že vzhledem k tomu, že ani nemám čas aktivně hrát jako hráč, tak veškeré mechanismy nemám zcela „v krvi“, ale musím dost často nahlížet do příruček).

Po opožděném příjezdu k nám domů na Kladno, nezbytné prohlídce bytu a shánění herních pomůcek (například jsem musel vybalit nějaké figurky z pytlíčků, plentu mi Dante poskytl ze své krabice od modemu a sušenky jsem musel přesypat do většího kýble) se oba přiznali, že se cestou na Kladno (více než jedna hodina) nepřipravovali na sezení (jak jsem bláhově doufal), ale kecali o všem možném. Takže ve 20:00 se přistoupilo k tvorbě postav.

U obou pánů se okamžitě projevilo zapálení pro RP hry – v podstatě podvědomně odmítli tvorbu postavy „ošulit“ a pustili se do toho hezky z gruntu. Ještě, že mám rozpracovaný vlastní svět, do kterého jsem mohl dobrodružství umístit, protože to byl jediný způsob, jak na všetečné dotazy hráčů na mne, coby PJ, odpovědět. Postavy se značně vyvedli:

Dante si vzal postavu se zázemím (tuším) 7:
Schudlý zeman se starými rodiče dožívající z rozprodávání zbytku majetku (za to všechno může byrokracie a hobiti), nemající rád vysokou aristokracii a se slabostí pro hezké ženské se jménem Kazivoj z Lofků a s povoláním hraničář, byť na první pohled vypadající jako typický zeman - tedy spíše válečník.

Gran si vzal postavu vesnického zlodějíčka zázemí 2:
Polosirotek (má jen svou maminku, někdo mu nechal pověsit bratra - asi kníže Grubhund nebo vévoda de Anjens, ale to on sám neví), provádějící drobné "výpůjčky" z majetku ostatních, tak trochu drzejší a hodně líný (ovšem systém ho nutí poslouchat pány - jinak by už byl dávno pod drnem) se jménem Yannick.

Takže nakonec ve 23:00 jsme mohli začít samotným hraním. Hned od začátku panovala shoda hráčů a PJ (tedy postav a osudu), že kostky je nutno používat jen v krajním případě a že důležitý je hlavně prožitek z příběhu. Nebudu prozrazovat detaily hry (abych někoho o neochudil), ale oba hráči hráli své postavy zapáleně a interakce byly velmi bohaté. Hned na začátku to vypadalo, že si jisté záležitosti musí vyrovnat po zlém (holt jeden pán a druhý kmán), ale nakonec se přeci jen spojili, aby se nechali zatáhnout do sítě intrik (v nichž se občas ztráceli a jindy nečekaně nacházeli, ale to už k příběhu patří).

Vůbec jsem nesledoval čas, takže Granovo oznámení, že je něco po 4:00 mne značně zaskočilo (musel jsem jako většina daňových poplatníků do práce) a tak jsme celou hru nakonec utnuli (a vzhledem k nízké pravděpodobnosti dohrání jsem si dovolil hru i shrnout a odtajnit jim celou zápletku), ovšem pokud by nám bylo dáno ji dohrát, určitě by se při rozdělování zkušeností hodnoty pohybovaly v horní půlce možností (řekněme někde kolem 10).

Rovněž oba pánové odjíděli spokojeni (a dle Danta plni zážitků – i když teď si nejsem jist, jestli měli na mysli hraní, nebo fakt, že se je snažil náš yorkšírák sežrat pokaždé, když šli na záchod). Takže se mohu domnívat, že moje obnovná premiéra, coby PJ, dopadla v celku snesitelně (dobrá, přiznám se – já si to hraní těch CP užívám, ale na to přišla už asi i hráčská skupina kolem RomiKa).

Co snad ještě dodat ? Že jsem si jako PJ odnesl několik poznatků:
- Chce to trochu více hráčské praxe (abych dostal do krve některé základní mechanismy)
- Sehnat si dobrou plentu (abych za ni dobře viděl, ale aby také zakrývala), což je při hraní u stolu nutné.
- Správně rozmístit židle (aby bylo kam odkládat pomůcky, ale aby nepřekáželi nejen při hraní, ale i chození na záchod).
- Nakoupit ještě více Coca-Coly (ty dvě dvoulitrové lahve došli už někdy v 01:00).
- Sehnat si podložku na kreslení herních situací (jako jsem to viděl u RomiKa).
- Rozhodně si ještě minimlně jednou takovouto herní zkušenost zopakovat!

Zpět na seznam článků